Zápisky z ředitelského deníku – říjen II.

Kdyby k nám minulý týden někdo nahlédl, možná by chvíli tápal, jestli je vůbec na základní škole. V lavicích se totiž trávila jen část času.

Osmáci zkoumali vědu a historii ve VIDA! parku a Anthroposu, kde se exponáty neprohlížejí se založenýma rukama, ale zkoušejí na vlastní kůži. Potom vyrazili na preventivní program Revolution Train – zážitek přímý, silný a tisíckrát působivější než jakékoliv teoretické kázání před tabulí. Deváťáci si zase na den odskočili na burzu středních škol. Moc jim to nezávidím, protože tam bylo opravdu mnoho kvalitních a zajímavých možností dalšího studia. Na prvním stupni proběhlo soustředění pěveckého sboru Písnička. Když jsem poslouchal za dveřmi, bylo slyšet takové nasazení, že by jim energii mohl závidět leckterý profesionální soubor.

V dalších třídách bylo naopak velké ticho. Logická olympiáda, Pythagoriáda i Přírodovědný klokan prověřily mozkové závity naplno. Přiznám se, že u některých zapeklitých úloh jsem byl docela rád, že mám práci v ředitelně a nemusím je luštit na čas.

K tomu všemu běžel náš dospělácký svět. Společně s rodiči na SRPŠ jsme ladili plány a nápady a probrali školní jídelnu. V každodenním pedagogickém provozu se snažíme zorientovat ve změnách a předpisech, které se na školství neustále valí. Láteření nad byrokratickou šedí se vždy rychle změní, když projdu školou a vidím, jak žáci zpívají, mají soustředěné tváře nad rébusy a živě debatují o tom, co koho překvapilo na exkurzi. A když to vše dělají naplno a s radostí, tak je to ten nejlepší doping ve školství.

Písnička pro tento týden: St. Paul & The Broken Bones. Nenápadný člověk, ale na koncertu úplný živel. O sobě říká, že každé vystoupení zpívá naplno, jako kdyby to měl být poslední koncert. A přesně takové nasazení, kdy se do věcí jde srdcem a naplno, mě baví sledovat i u nás ve škole.