Zápisky z ředitelského deníku No. 27

Tento týden bychom klidně mohli nazvat oslavou těla i ducha – jako by se naše škola na chvíli přenesla do starověkého Řecka. Naši žáci z druhého stupně excelovali v atletických závodech, kde dokázali, že rychlost a vytrvalost nejsou jen hesla z tělocvikářských příruček, ale že se opravdu běhá, skáče a někdy i padá. A když už jsme u výkonů, máme jeden velký úspěch. Na fyzikální olympiádě zazářil jeden z našich žáků tak, že by i Isaac Newton povytáhl obočí. Postup do krajského kola je výsledek, který by potěšil každého učitele fyziky (a že nadšenců do fyziky není zrovna přebytek).

Ale nebyl to jen týden rekordů a důkazů o gravitačním zrychlení – byl to i týden učitelů! Slavili jsme den jednoho z největších pedagogických myslitelů – Jana Amose Komenského. Nebudu ho představovat, všichni ho známe. Jedenáct let se na mě jeho obraz potutelně usmíval v ředitelně, zatímco jsem s ním vedl hluboké rozhovory (dobře, monology). Čím déle jsem se na něj díval, tím víc mi docházelo, že tenhle člověk byl vlastně první punkový učitel. Šel proti proudu, přicházel s novými myšlenkami a hlavně – zajímal se o vzdělávání víc než o svou vlastní slávu. Jenže jak už to u vizionářů bývá, ne vždy se trefí do správné doby. V 17. století v českých zemích byla škola spíš o trestech než o tvořivosti. Vzdělávání znamenalo memorování a chyby byly synonymem průšvihu. Komenský to ale viděl jinak. Místo aby děti trestal, chtěl, aby měly výuku spojenou se skutečným životem. Jeho metody se paradoxně uchytily více v zahraničí než u nás. Další český paradox – máme učitele světového formátu, jehož odkaz se slaví víc jinde než doma.

A tak když si dnes připomínáme Komenského, můžeme se zamyslet nad tím, kam se naše školství za ta staletí posunulo. Pokud vás zajímá, co opravdu napsal, zkuste si něco přečíst. Nemusí to být ve staročeštině ani latinsky. Určitě zjistíte, že jeho myšlenky mají co říct i dnes.

A na závěr? Pokud bych měl dnešní zápisky doprovodit nějakou hudbou, tentokrát bych ji věnoval těm, kdo školu drží nad vodou každý den – učitelkám i učitelům. Protože přiznejme si, školy jsou většinově v jejich rukou. Trpělivost, organizační schopnosti, zvládání chaosu a neustálé dotazy – to je jejich denní chlebíček. Jsou to právě oni, kdo žákům (a někdy i rodičům) kryjí záda, pomáhají jim růst a vedou je k samostatnosti. Takže velký dík všem učitelkám i učitelům – za jejich nekonečnou energii, humor i odvahu jít do toho každý den znovu! Jsou to prostě nepostradatelné kamarádky. 

https://www.youtube.com/watch?v=RKSZxwRYpEg

Mgr. Bc. Radek Škarka