Zápisky z ředitelského deníku No. 36 + 37

Je tu červen – a s ním i vrchol maratonu konce školního roku, kdy je tempo vyšší než obvykle a člověk má pocit, že mu místo běžných 24 hodin v jednom dni zbývá tak dvanáct, maximálně třináct. Červen byl dokonce tak rychlý, že jsem kvůli nedostatku času musel jedny zápisky vynechat, abych stihl zařídit všechno kolem závěrečných spurtů, vyúčtování, třídních výletů, výkazů, výpisů, vysvědčení – a samozřejmě i stále probíhající rekonstrukce budovy druhého stupně. Stále něco řešíme a pořád není hotovo. Práce se dál protahují a komplikují přípravy na nový školní rok natolik, že si člověk skoro říká, jestli nakonec nezačneme v září v kulturním domě.

To nám ale radost z konce školního roku nevezme – protože žáci si tenhle čas rozhodně užívají. Vybraní žáci druhého stupně se například podívali až do Poslanecké sněmovny, kde na vlastní oči viděli místo, kde se rozhoduje o věcech velkých i malých. Možná někteří po návratu tajně sní o tom, že tam jednou budou sami sedět a prosazovat větší rozpočty pro školství.

Naši kytaristé zahráli seniorům v domově důchodců a rozdávali radost v podobě známých melodií. Na konci minulého týdne se žáci prvního stupně zpotili při atletickém čtyřboji, kde i přes ostré slunce podávali výkony hodné malých olympioniků.

Tento týden už patřil největší akci roku – našemu školnímu muzikálu Jak to je na zemi, na který jsme celý rok pilně nacvičovali. Tři dny generálek se přetavily v opravdová představení pro školy i veřejnost. Muzikál sklidil nejen velký úspěch, ale i zasloužený obdiv všem žákům i kolegyním, kteří se na něm podíleli – protože zvládnout zpívat, tančit, hrát a ještě si pamatovat texty, to je výkon, který vydá za maturitu.

A aby sportu nebylo málo, žáci prvního stupně si užili i sportovní odpoledne v družině a sportovní den ve škole, kde zkoušeli vše – od skoků až po běhy.

Nakonec nás čekal nejsilnější moment týdne – loučení s deváťáky. Vzpomínalo se, ohlíželo a možná i tajně utíralo pár slziček. Tyto chvíle vždy připomenou, jak rychle ten školní čas utíká a že za těmi všemi známkami, úkoly a zvoněními jsou hlavně příběhy dětí, které rostou a mění se před očima.

A příští týden musíme ještě vydržet – než se budeme o prázdninách procházet ve svitu slunečních paprsků.

https://www.youtube.com/watch?v=7wSzBGZwWD4

Mgr. Bc. Radek Škarka